Pokud jste sem dorazili, už víte, že moje cesta ke keramice nebyla přímá..

Od dětství jsem milovala přírodu a zvířata, což mě vedlo ke studiu střední veterinární školy. Později, když jsem pracovala na různých místech a dokonce i v různých profesích, jsem si vzpomněla, že mne vždy lákalo vyzkoušet hrnčířský kruh..

Hledala jsem kurz a objevila keramickou školu..kterou jsem vystudovala. Ale život pokračoval, práce převzala kontrolu a keramika na chvíli ustoupila do pozadí. I tak jsem si postupně vybudovala malou dílnu a pomalu se k hlíně vracela.

Poprvé jsem cítila, že mám možnost zvolit si jiný směr a začít něco nového.

Návrat nebyl snadný. Od mých studií uplynulo několik let a já zjistila, že na mě hlína nezapomněla, ale mé ruce potřebovaly čas, aby si vzpomněly. Bylo mnoho neúspěšných pokusů, mnoho nedokonalých kousků a mnoho okamžiků, kdy jsem přemýšlela, zda jsem si neměla zvolit jednodušší řemeslo.

Pak se to jednoho dne stalo.

Magický okamžik úplné koncentrace a klidu. Okamžik, kdy se mysl ztiší a zůstane jen přítomnost.

Dnes tvořím v malé dílně uvnitř staré chalupy, kde kdysi žili moji milovaní prarodiče. Je to místo plné vzpomínek a možná to je jeden z důvodů, proč se zde tvoření zdá tak přirozené.

Dlouho jsem věřila, že nedokonalosti jsou chyby. Postupně jsem pochopila, že malé rozdíly, nerovnosti a stopy lidské ruky jsou často tím, co dělá předmět skutečně krásným. Jsou to právě ony, co ho činí jedinečným.

Věřím, že krása se nerodí z dokonalosti, ale z autenticity a lidského doteku. Každý kousek, který vytvořím, nese příběh procesu, času stráveného jeho výrobou a rukou, které ho formovaly. 

Miluji barvy, hravé kombinace a originální detaily, které každému kusu dodávají jeho osobitý charakter. Zároveň si cením kvalitního řemeslného zpracování, protože věřím, že krásná keramika by se neměla jen obdivovat – měla by se používat a stát se součástí každodenního života.

Práce s keramikou mi přináší radost. Umožňuje mi spojit kreativitu, tradici a potěšení z tvoření vlastníma rukama.